| Střední vzdálenost od Slunce |
227 940 000 km |
![]() |
MARS |
| Hmotnost | 6,418 5.1023 kg |
| Rovníkový poloměr | 3 389 508 ± 1 m |
| Perioda rotace | 24h 37min 22,6s |
| Průměrná hustota | 3 933 kg/m3 |
| Doba oběhu kolem Slunce |
686,980 dny |
| Oběžná rychlost[km/sec] | 24,13 km/s |
| Měsíce | Phobos Deimos |
| Průměrná povrchová teplota |
-63 °C |
Mars je čtvrtou planetou od slunce. Svým červeným porvchem si řekla o to, aby se jí říkalo "Rudá planeta". Rudé zbarvení je způsobeno přítomností oxidů železa. Mars je plný kráterů a vysokých hor, nejvyšší hora na Marsu Olympus Mons, měřící přes 25km a je tak nejvyšší horou(sopkou) Sluneční soustavy.Průměr Marsu je 6 804,9 km, což je zhruba o polovinu menší než na zemi. Mars má den delší-trvá 24 h a 27 min. Okolo Marsu obíhají dva měsíce Phobos a Deimos. Gravitace na rovníku je 3,69 m/s2, tedy třetinová jako je na Zemi.
Povrch planety je převážně kamenitý a skalnatý. Vyskytují se zde dlouhá a hluboká údolí, obrovské vyhaslé vulkány o výšce přes 20 km nad okolní úrovní terénu, rozsáhlé planiny pokryté písečnými dunami, dlouhá vyschlá řečiště a množství impaktních kráterů. Poblíž pólů planety lze sledovat i malými dalekohledy tzv.polární čepičky. Na povrchu Marsu se dnes nevyskytuje voda v tekutém stavu, charakter terénu ale jasně naznačuje, že byl v dávné historii planety tekoucí vodou utvářen. Na Marsu nejsou, a asi nikdy nebyly vhodné podmínky pro vznik a vývoj života. Současný výzkum se soustřeďuje na pátrání po stopách alespoň těch nejelementárnějších forem života, dosud však bezvýsledně.
Marsova atmosféra byla ověřena a analyzována sledováním spektrálních čar, které přicházeli z Marsu. V počátku se předpokládalo, že se atmosféra Marsu skládá převážně z dusíku a argonu, ačkoliv přímý důkaz o tom nebyl. Gerard Kuiper v roce 1952 zjistil, že na Marsu je přítomno neznámé množství oxidu uhličitého. To také byla jediná známá složka, o které se po více než deset let domnívali, že je minoritní. Toto vše bylo před měřeními, která provedla kosmická sonda Mariner 4 (1965). Později interferometrické pozorování Kaplanem a kol. prokázalo, že se jedná o složku, která má převažující zastoupení. V roce 1963 Spinrad a kol. nalezl důkaz o přítomnosti vodních par a oxid uhelnatý byl zjištěn v roce 1969 Kaplanem a kol.
Atmosféra planety Mars je zcela odlišná od atmosféry naší Země. Je složena zejména z oxidu uhličitého s malým množstvím ostatních plynů. Vzduch na Marsu obsahuje pouze jednu tisícinu vody v porovnání se Zemí, přesto toto množství je schopné zkondenzovat a vytvořit oblačnost, která se vznáší vysoko v atmosféře nebo se víří okolo svahů ohromných sopek. V údolích se mohou v časných ranních hodinách utvářet místa s mlhou. V místech, kde se vyskytoval přistávací modul sondy Viking, se každou zimu objevila tenká vrstva zmrzlé vody. Je zřejmé, že v minulosti mohla hustá atmosféra planety umožňovat proudění vody na povrchu tak, jak můžeme pozorovat na Zemi. To, že kdysi byly na planetě velké řeky, to naznačují věrohodně vypadající soutěsky, pobřeží, koryta řek a různé ostrovy. Jak tedy Mars ztratil svoji atmosféru. Možných vysvětlení je několik; ztráta magnetického pole, zmírnění sopečné činnosti, únik částic z atmosféry nebo srážka planety s kosmickým tělesem.
Hlavní role magnetického pole spočívá v odklánění částic s elektrickým nábojem letících vesmírem, které by jinak narážely do atmosféry (sluneční vítr). Po ztrátě magnetického pole tak planeta začala ztrácet také svoji hustou atmosféru. To se pravděpodobně stalo na Marsu a podobný osud jednou čeká i větší Zemi. Sluneční vítr je proud velmi lehkých, nabitých částeček vyletujících ze Slunce rychlostí 400 až 800 km/s, nesoucích magnetické pole. V blízkosti Marsu jsou zastaveny na vrcholu atmosféry ve výšce asi 200 km. Magnetické pole částeček solárního větru zde zachytí ionty z horních vrstev atmosféry, urychlí je a doslova odpálí pryč do vesmíru.
Skleníkový plyn oxid uhličitý, zahřívající povrch planet, se z atmosféry spolu s deštěm dostával na povrch do zdejších oceánů a moří. Zde se rozpouštěl, reagoval s horninami a tvořil uhličitany (vápenec, kalcit), které se ukládaly na dno moří a tisíce let se stlačovaly až vytvořily sedimentární usazeniny. Zpět do atmosféry se dostával z vybuchujících sopek. Vulkanická aktivita na Marsu však dosáhla vrcholu před 3 až 3,5 mld. let. Poté se CO2 přestal vracet zpět do atmosféry a mizel z ní, čímž atmosféra chladla a ubývalo z ní i vodních par (další zmenšení skleníkového efektu a další ochlazení), tak dlouho, dokud byla na povrchu přítomna voda.
Vzhledem k tomu, že má Mars zhruba třetinovou gravitaci vůči Zemi, unikají z horních vrstev jeho atmosféry částice plynů mnohem rychleji než je tomu u hmotnější Země. Náraz komety či asteroidu mohl způsobit ztrátu velké části atmosféry do vesmíru. Pravděpodobně se nejednalo o jediný velký dopad, ale sumu „menších“.
Deimos je jeden ze dvou měsíců planety Mars. Je menší než Phobos.Deimos má průměru kolem 10 km. Jeho vzdálenost od Marsu je 23 455 km. Byl objeven 11.8.1877 panem Asaphem Hallem. Deimos je tmavé těleso o rozměrech 7,5 x 6,1 x 5,2 km s několika světlými skvrnami. Zdá se, že povrch je složený z uhlíkatých látek, ze kterých jsou složené asteroidy nacházející se ve vnějším pásu asteroidů. Rovnější povrch měsíce Deimos je způsobený tím, že nerovnosti na povrchu částečně zaplnily jeho krátery. Nejvýznačnější krátery na Deimosu jsou pojmenovány, Voltaire a Swift.
Phobos je jeden ze dvou měsíců planety Mars. Je velice malý-jeho průměr je jen 22.2km. Jeho vzdálenost od Marsu je 9 378 km. Byl objeven roku 1877. Zdá se, že povrch je složený z uhlíkatých látek, ze kterých jsou složené asteroidy nacházející se ve vnějším pásu asteroidů. Někteří vědci spekulují nad tím, že Deimos a Phobos (další Marsův měsíc), jsou zachycené asteroidy. Jiní vědci tuto teorii odmítají. Dva nejvýznamnější krátery na Phobosu nesou jména objevitele obou měsíců a jeho ženy. Hall má průměr 6 km a Stickney 10 km (zabírá téměř polovinu průměru měsíce).