SLUNCE
| Střední vzdálenost od Země |
149 600 000 km |
| Stáří [roky] | 4,57*109 |
 |
SLUNCE |
| Hmotnost | 1,987 . 1030 kg |
| Poloměr | 695 990 km |
| Rychlost rotace na rovníku |
2,03 km.s-1 |
| Povrchová teplota | 5 770 K |
| Centrální teplota | 15 . 106 K |
| Centrální hustota | 160 g.cm-3 |
| Střední hustota | 1,409 g.cm-3 |
| Střední perioda sluneční aktivity |
11,04 r |
| Gravitační zrychlení | 273,98 m.s-2 |
Slunce je nejbližší hvězda a je zatím jediná, jejíž povrch můžeme detailněji sledovat. Je to centrální těleso naší sluneční soustavy. Obsahuje 99 % hmotnosti celé soustavy. Je mohutným zdrojem energie, kterou vyzařuje ve všech oblastech elektromagnetického záření, čímž ovlivňuje všechna tělesa sluneční soustavy. Je to obrovská žhavá plazmová koule.
aktuální pohled na Slunce
(zdroj:SOHO)
Vznik Slunce
V mlhovině původně panovala ve všech bodech stejná teplota a hustota. Impulzem k tvorbě hvězd byl zřejmě výbuch blízké supernovy, který změnil rozložení hmoty v mlhovině. Vznikli regiony v kterých byla vyšší hustota. Region má po několika stovkách tisíc let asi stonásobně vyšší hustotu než okolí. Začíná se tvoři husté jádro, do kterého padá materiál z okolí, těmto jádrům říkáme globule. Do globule stále padá materiál. Jádro globule se stává hustějším a hustějším, tím se jádro globule zahřívá a dochází k rovnováze mezi gravitačním smrštováním a tepelnému tlaku plynu. Plynová obálka se však dále smršťuje. Teplota v jádru globule se zvyšuje. V okamžiku kdy globule začíná vyzařovat v infračerveném oboru mluvíme o protoslunci. Při teplotě asi 2000 oC se vypaří prachové částice. Teplota stále roste. Při teplotě asi 1 000 000 K začnou probíhat první jaderné reakce. Ty dále zahřívají jádro. Při teplotě asi 107K se zapálí termonukleární reakce. Protoslunce se stává Sluncem a usazuje se na hlavní posloupnosti.
Další vývoj
Další vývoj Slunce bude velice bouřlivý a jeho důsledkem bude zničení veškerého života na Zemi. Naštěstí je velice pravděpodobné, že se ho lidská civilizace vůbec nedožije, nastane totiž až za 7 či 8 miliard let. Ve věku asi 12 miliard let spálí Slunce v jádru veškeré zásoby vodíku, jádro bude koulí čistého hélia. Slunce se začne rozpínat. Nejprve pohltí Merkur, po té Venuši a je pravděpodobné, že pohltí i Zemi. Zářivý výkon Slunce se mnohonásobně zvětší. Slunce se stane červeným obrem.
Sluneční skvrny
Jsou místa ve fotosféře, která mají nižší teplotu než okolí a díky tomuto kontrastu se jeví jako tmavá. Životnost slunečních skvrn je různá od několika hodin až po několik otoček Slunce. Skvrna samotná má poměrně složitou strukturu. Jádro tvoří tmavší oblast - stín (umbra), obklopený nepravidelným světlejším pásem - polostínem (penumbra). S luneční skvrna má nepravidelný tvar a polostín jen velmi zhruba odpovídá základnímu tvaru stínu. Větší skupiny slunečních skvrn jsou místy se zvýšenou aktivitou, v nichž dochází i k řadě jiných, většinou vysoce energetických dějů. Kromě toho se počet skvrn mění v periodě jedenácti let, přičemž maximum výskytu skvrn odpovídá maximu sluneční činnosti.
Sluneční koróna
Tvoří největší složku sluneční atmosféry. Je to rozsáhlý oblak velmi řídkého plynu, který sahá do vzdálenosti nejméně 50 poloměrů Slunce a postupně přechází do meziplanetárního prostoru. Koróna má velmi vysokou teplotu, až 7 mil. K a je výrazně nehomogenní. Vyskytují se v ní zvlášť horká místa, koronární paprsky. Tvar koróny se mění, od téměř pravidelného tvaru s paprsky v době maxima sluneční činnosti po tvar zúžený v rovině slunečního rovníku v době minima sluneční činnosti. Koróna je pozorovatelná ze Země jen v době úplných slunečních zatmění, anebo koronografy z vysokohorských observatoří.