Česká expedice SIBIŘ 2006

Jakutsko je největším státem ruské federace a zároveň nejméně osídleným územím, kde na čtvereční kilometr statisticky připadá 0,4 člověka. Západní část, kterou zcela pokrývá tajga je úplně neobydlená. V horním povodí řeky Viljuj je nepřístupná oblast s rozsáhlými bažinami a s těžce prostupným lesním porostem. Kočovní Evenkové a náhodní lovci, kteří se do tohoto území dostali zde odedávna nacházeli podivné kovové objekty neznámého původu, jakési velké červené polokoule zapuštěné v zemi, ve kterých bylo několik kovových místností. Nazývali je olguje, což znamená kotle. Lovci, kteří v těchto kotlích přenocovali, byli často postiženi neznámou chorobou, na kterou umírali. Proto starci zakázali chodit na tato místa, oblast prohlásili za prokletou a nazvali ji Uljuju Čerkěčech, což znamená Údolí smrti.

Lidé, kteří se do těchto míst náhodně dostali a kulové objekty viděli, tvrdili, že jsou vyrobeny z neznámého kovu, barvou připomínajícího měď, ale neuvěřitelně tvrdého, s hranami ostrými jako břitva. Nikomu se nepodařilo odseknout třeba jen kousíček záhadného kovu.
Ale všimli si, že se kotle v průběhu času pomalu propadají do věčně zmrzlé půdy a mizí pod zemí. Příběhů lidí, kteří v tajze na kotel náhodou narazili, je víc. Některé znějí reálně, jiné vypadají fantasticky. Starý evenský lovec popisoval, že u řeky Cheljugir (železní lidé) objevil v zemi nějaké kovové doupě, ve kterém leželi hubené, černé, jednooké bytosti v železných oblecích.

Lovci nikdo nevěřil, i když nabízel, že tam kohokoliv dovede. Bohužel mezitím zemřel. Archeologická expedice z hlavního města Jakutsk, která se v roce 1979 pokoušela kotle prozkoumat měla sebou starého místního průvodce, který za svého mládí několik těchto objektů viděl na vlastní oči. Expedice se ale vrátila s nepořízenou, protože se to místo za ta léta velice změnilo.
Porost je tam tak hustý, že ani na vzdálenost deseti kroků není vidět a jakýkoliv nález je spíše otázkou náhody. Na takto náročný průzkum dosud nikdo neměl čas ani peníze, a tak zůstávají jenom dohady. Zdá se, že dnes už jsou skoro všechny kotle utopeny v zemi. Na povrchu zůstaly pouze velké kruhové skvrny odlišného rostlinstva. Tato místa jsou však prý životu nebezpečná. Člověku se na nich začne točit hlava, onemocní a bez příčiny zemře.

Čeští záhadologové

Nalézt a prozkoumat záhadné kovové polokoule by byla světová senzace. Dosud neexistovala žádná fotografie, metalurgové by uvítali vzorky podivného tvrdého a přitom houževnatého kovu. Nemoci a vypadávání vlasů jakutských lovců, kteří kotle navštívili, by svědčily o zvýšené radioaktivitě objektů. Nikdo neví, o co se jedná, jak je to nebezpečné, a tak se pochopitelně objevily povídačky o památkách na velmi starou civilizaci nebo dokonce mimozemskou inteligenci.
Světlo do této záhady mohla vnést pouze expedice technicky dokonale vybavených a zkušených výzkumníků. Tohoto úkolu se ujal Ivan Mackerle se svou skupinou. Synem Dannym, fotografem Jiřím Skupienem, Jiřím Zítkou a Pavlem Štěpánem. Koncem května t.r. odjeli do Jakutska s cílem záhadné kotle najít a prozkoumat.

Bohužel se jim nepodařilo získat žádný konkrétní údaj o jejich poloze. Pouze neurčitou zprávu, že by měly být někde poblíž řeky Olgujdach (Kotlová) hluboko v tajze. Jak je však v tak velkém a těžce přístupném území najít? Hledat naslepo, pěšky v rojnici, bylo předem odsouzeno k neúspěchu.
Jediná nadějná metoda byl průzkum z ptačí perspektivy v době, kdy tam slezl sníh a dosud nevyrašilo listí na stromech, které by zakrývalo pohled na zem. S ohledem na nemožnost přistání letadla či motorového rogala v hustě zalesněné oblasti v případě nouze, si expedice zvolila průzkum oblasti pomocí paraglideingu, tedy létání na padáku s motorovým pohonem.
Na gumovém raftu od firmy Japos cz. sjížděli řeku Olgujdach, občas zastavili, na břehu postavili tábor a odtud podnikali průzkumné lety do okolí.
Pilot Pavel filmoval krajinu pod sebou a po návratu na zem pak pečlivě prohlíželi natočený materiál a hledali anomálie v krajině. Po několika dnech putování našli v oblasti soutoku s říčkou Argastach první podivný útvar, jakési přesně kruhové mezikruží na mýtině mezi stromy. To nemohl být přirozený přírodní útvar.
Bohužel v ten den je překvapila sněhová nadílka a přikryla podivné místo. Přesto zjistili, že pod sněhem a tenkou vrstvou bahna je něco tvrdého, hladkého a lehce zaobleného.
Další, podobné místo objevili několik kilometrů po proudu řeky. V přesně kruhovém jezírku byla v hloubce asi půl metru potopena nějaká hladká, tvrdá obrovská kopule zakrytá vrstvičkou bahna.

Expedice bohužel nebyla vybavena tak, aby povrch polokoule odkryla. Neměla sponzory a tak si nemohla dovolit vézt patřičné vybavení nad váhový limit. K tomu se ještě přidružila podivná příhoda. .
Ivana Mackerleho hned následující den po pobytu u „potopeného kotle“ po probuzení postihly silné závratě vedoucí k mdlobám, naprostá ztráta rovnováhy, dávení a zimnice. Zcela bez příčiny. Přesně tak, jak hovořily staré legendy..
Kdo vstoupí do Údolí smrti, tomu hrozí závratě, nemoci a smrt. Podobně expedici před odjezdem varovala jedna jasnovidka z Moravy. Jelikož zdravotní potíže Ivana Mackerleho ani další den nepominuly, expedice raději Údolí smrti opustila. .
Vysvětlení pro náhlou změnu jeho zdravotního stavu stále neexistuje. Zlé negativní síly, kosmické či zemské, o kterých mluvila věštkyně a jakutští šamani? Ty se ale nedají měřit a jejich existenci vědci popírají. Expedice však v Údolí smrti naměřila některé fyzikální energie, které jsou zde neobvyklé. Je to třeba silné magnetické pole, způsobené snad zvláštním geologickým podložím. .
V anomálních místech, označených z padáku se třeba prudce otáčela střelka kompasu. Magnetometr, ke změření intenzity magnetického pole bohužel expedice neměla. .
Cesta za tajemnými kotli v Údolí smrti byla tedy úspěšná. Nezvyklé objekty, které nevypadaly jako přírodní útvary, možná ony kotle ponořené pod zem, byly nalezeny a konečně je zaznamenána jejich přesná poloha. .
Skeptici budou samozřejmě hledat přirozené vysvětlení, že to jsou jen termokrasové krátery typické pro rašeliniště ve zmrzlé půdě. Rozhodnout, co se skutečně na nalezených místech skrývá, může jen bližší průzkum další expedice s pomocí detektoru kovů, magnetrometru nebo nejlépe kopáním v zemi, či vrtem.
(27.9.2006)

U F O

Existují případy UFO, které byly dokonale zachyceny pomocí fotografických aparátů, mnohé pak byly nahrány na domácí videokamery. Tyto dokumentace se pokládají za zcela důvěryhodné, tak například fascinující úkaz, který se odehrál dne 25.srpna 1952 nad texaským městem Lubbock. Případ byl perfektně zdokumentován a přesto, veškerý matriál o tomto incidentu zmizel někde v tajných útrobách Pentagonu. V současné době se může jen hrstka šílených nadšenců domnívat, že šlo o jeden z těch případů, které berou i po tolika létech, lidem dech. Pojďme se však podívat na jiný případ, který před nedávnem rozvířil hladinu zájmu a nedůvěry. Jedná se o film, na kterém je natočena pitva mimozemšťana. Za tento černobílý záznam pitvy "roswelského mimozemšťana", zaplatily t.v. společnosti, neuvěřitelné sumy. Tento film byl údajně natočen v roce 1947 na letecké vojenské základně ve Fort Worth stát Texas.Šestnáctimilimetrový film nabídl do oběhu britský filmař Ray Santilli, který ho koupil za 150 tisíc dolarů od bývalého kameramana americké armády Jacka Barneta, kterému by asi bylo 85 let. (pokud ještě žije) Ten ho měl údajně natočit v roce 1947 a po celá ta dlouhá léta jej pak úzkostlivě schovával. Při spatření prvních záběrů, můžeme vidět podivnou bytost s vodnatelnou hlavou, šesti prsty na rukách, vydutým břichem a očima bez bělma. Bytost leží na pitevním stole a je představena, jako pilot cizího vesmírného tělesa, které se údajně zřítilo v létě roku 1947 nedaleko vojenské základny u Roswell v Novém Mexiku. Je možné, že se astronauti při svých cestách setkali s něčím, co je pokládáno za UFO? Někdy v roce 1985, jeden z prvních amerických kosmonautů, kteří obletěli zeměkouli, prohlásil před komisi OSN. "Domnívám se, že tuto planetu navštěvují plavidla a posádky z jiných planet, které jsou technicky mnohem vyspělejší, než jsme my na Zemi. Mám pocit, že je potřeba vypracovat program na nejvyšší úrovni, který by se zaobíral sběrem a rozborem vědeckých dat týkajících se všech druhů setkání a zároveň stanovil, jakým způsobem lze proti těmto návštěvníkům v přátelském duchu zasáhnout." Cooper tvrdil, že toto prohlášení ho opravňuje sdělit proto, že: "Byl jsem na okraji oblastí, po kterých "oni" cestují. Pozoroval jsem jejich přelety plavidel, která letěla v bojovém útvaru a byla ve větší výšce, než jaké jsme schopni dosáhnout my." Další závažné tvrzení bylo vyřčeno bývalým šéfem komunikací NASA, Maurice Chatelainem. Ten se mimo jiné, podílel i na projektu kosmické lodi Apollo. "Jsem přesvědčen, že NASA se účastní na komplotu mlčení. Všechny lety lodi Apollo a Gemini, sledovaly z dálky a někdy i z těsné blízkosti vesmírná plavidla mimozemského původu." Dále tvrdí. "Pokaždé, když k tomuto došlo, uvědomili kosmonauté letovou kontrolu, která poté nařídila absolutní mlčení." Na povrch vyplouvají další skutečnosti a dokonce byly zveřejněny i některé fotografie, které tuto skutečnost jen potvrzují. Četná hlášení kosmonautů dokazují, že ve vesmíru nebudeme sami.
Na oběžné dráze naší Země i Měsíce se pohybují cizí tělesa. Astronauté nebyli ani na okamžik sami, neustále byli pod dohledem tajemných UFO. Stále více se v současné době prosazuje názor, že fenomén UFO by se měl daleko intenzivěji stávat středem zájmu oficiálních věd. Nad povrchem Měsíce je fotograficky zachycen neidentifikovatelný létající objekt. Jsme tedy ve vesmíru, skutečně sami? Na jedné fotografii, která byla pořízena během letu lodi Apollo 12, se nad povrchem Měsíce rýsuje neobvyklý pruh světla. Podle tvrzení mnoha ufologů se jedná o zcela jasně osvětlenou loď, která se vznáší nad jedním z kosmonautů. Minule jsem vzpomínal na podivnou událost v blízkosti Roswell, dnes bych navázal s určitým časovým odstupem na další záhadnou událost, která se stala 20.ledna 1996 Jak vidíte, jedná se o téměř čerstvý zážitek, který se udál ve Varghinh (jihobrazilský stát Minas Gerias). V těchto oblastech není nic neobvyklého, když se do obydlených míst zatoulá nějaké to divoké zvíře. Na takovouto událost reagují lidé tím, že zatelefonují místním hasičům a ti se na ohlášené místo dostaví patřičně vybavení sítěmi, bednami a uspávácími zbraněmi. Zvíře je lapeno a usazeno do dřevěné bedny a následně přemístěno do volné přírody a vypuštěno. ........ Nikdo z tamních hasičů nečekal nic mimořádného, když ráno okolo osmé hodiny ranní zazvonil telefon, že se v místním lesoparku pohybuje podivný tvor. Hasiči na místo ohlášení výskytu tvora příždějí asi o dvě hodiny později, byli přesvědčení, že akce nebude nijak zvláštní a tak se s klecemi vydali pátrat po ohlášeném tvorovi. Vyslechli několik svědků a zamířili k lesoparku kde se jim pak naskytl zajímavý pohled. Před nimi se totiž v křoví choulil podivný dvounohý tvor s červenýma očima a zajímavě hnědě olejovou kůži. Byl vysoký asi tak jeden metr a na čele měl tři malé hrbolky. V místech kde se nacházejí ústa, zel jen malý otvor. Podivné stvoření vydávalo zvláštní bzučivé zvuky, které připomínalo spíše velké rojení včel. Místo nálezu bylo posléze hermeticky uzavřeno vojenskými složkami a pečlivě prozkoumáno. Svědci pak tvrdili, že se hasičům podařilo onoho tvora chytit do sítí a pak jej zavřeli do dřevěné bedny. Kam jej odvezli, nikdo neví. Po této akci však bylo zjištěno další ohlášené upozornění ve čtvrti Jardim Andree, které se nachází kousek od místa prvního odchytu. Záhadná bytost byla náhodně spatřena třemi dívkami. Měla na čele tři výstupky a vypadala prý jako ďábel. S úlekem utekly z místa a běžely k matce, která později uvědomila hasiče i armádu. Svědkem odchytu pak byl srocený dav, který přihlížel celé akci až po spěšný odjezd úspěšných lovců. Tvor při odchytu zranil jednoho z policistů, který prý na údajné zranění o dva dny později zemřel. Oficiální prohlášení o smrti policisty však znělo, že zemřel na zápal plic. Oba záhadní tvorové byli zraněni a jeden z nich byl převezen do Varghinhské nemocnive Humanitas. Svědkové pak svorně tvrdili, že zemřel 22.ledna v šest hodin večer a oficiálně byl prohlášen za mrtvého. Následně po jeho smrti, byl pokoj s jeho tělem zaplněn 15 lékaři a řadou vojenských, policejních a hasičských šarží. Jeden z lékařů mu pak tlakem oteřel malá ústa a vložil mu do nich lékařské kleště, kterými uchopil jazyk a snažil se jej pomalu vytáhnout. Měl černou barvu. Po několika vteřinách však lékař stisk povolil a k úžasu všech, tento jazyk ihned zajel zpět. Bytost měla na rukou tři prsty, neměla žádné zjistitelné pohlavní orgány, žádné prsní bradavky a žádný pupek. Na nohách byly zřetelně vidět svraštělé a odřené klouby. S odstupem času pak vyšlo najevo, že Spojené státy již předem varovaly brazilské letectvo před vstupem neidentifikovatelného objektu, který vstupuje do jejich vzdušného prostoru. Nedokázali však přesně identifikovat zda se chystá přistát, či zda snad dokonce havaruje. Je pozoruhodné, že z této oblasti z této doby přicházely stovky hlášení o pozorování UFO. Údajně šedý objekt pohybující se velmi tiše asi pět metrů nad zemí. Mnozí se domnívají, že nalezení tvorové mohou být výsledkem genetického křížení nějakých nových živočišných druhů lidského původu na bázi vojenských experimentů. Nové důkazy však překvapivě naznačují, že se v kritické oblasti pohybovala ještě třetí bytost. Klademe si však otázku, co se stalo s onou první bytostí, která byla odchycena v lesoparku a pokud jde o mimozemské tvory, jak se sem dostali a kde je jejich kosmická loď. Je ještě mnoho nevyřknutých otázek a uspokojivých odpovědí je ještě méně. Doufejme, že i tahle záležitost nebude uklizena a úmyslně zkreslena tak, jak se to stalo u Roswell.

ROSWELL 1947

4. 6. roku 1947 bylo na obloze během bouřky pozorováno neznámé těleso. Jednalo se o "obvyklé" pozorování, podobající se svým charakterem všem pozorováním tohoto období. Přesto, že se k pozorování přihlásily i jeptišky ze zdejšího kláštera a jiní velice důvěryhodní občané města Rosswell, bylo to pouze pozorování. A asi by u toho zůstalo, kdyby o několik dnů později nepřijel pan Mc Brazel za šerifem s tím, že mu něco spadlo na ranč. O několik hodin...více)